Na zahrádce nádražní hospody
Pijí podivní muzikanti pivo
Vlak má jako obvykle zpoždění
Podivné bezčasí a k tomu utopenci
Naděje a touhy naložili omylem do špatného vlaku
Dávno zmizely za obzorem
Jen melancholické prázdno na peróně
A rozladěné rádio a rozladěný vrchní
A ulepený vzduch plný octomilek
A divný pocit že někdě špatně přestoupili

Ale už je pozdě
Příšery jsou všude okolo
Nikdo neunikne ovým tvorům
Vystrkují chapadla - recitují básničky
Smějí se odřeným pouzdrům na nástroje
Uvnitř nichž je jen počmárané listí
které mělo povědět všechno
O bílém šumu který činí každou zimu tak dlouhou
Čekání na lasičky - na upřímné slovo a
Na dotek který jim otevře oči a naučí hrát

Ale nic - lasičky nepřicházejí
Tupé pálení v mozku se stupňuje
Muzikanti se smějí - jen smějí
Vráží si pouzdra do prdelí
A hystericky se smějí
A víc už nic
Jen obloha se zatáhla
O pár hodin později prší
Padají čolci
Víc nic.